Asi 75 procent růstu mozku dítěte probíhá během prvního roku. Po šesti měsících může kojenec vidět svět jako malé děti. Jeho imunitní systém, ne zcela vyvinutý při narození, se také stále posiluje. Za tímto pokrokem stojí dobrá výživa.
Zdravá strava pomáhá předcházet podvýživě ve všech jejích formách a také řadě nepřenosných nemocí. Zvýšená spotřeba zpracovaných potravin a změna životního stylu vedly ke změně stravovacích návyků.
Lidé nyní jedí více potravin s vysokým obsahem tuku, cukru nebo soli/sodíku. Mnoho lidí si nemůže dovolit dostatek ovoce, zeleniny a vlákniny, jako jsou celozrnné výrobky.
Přesné složení pestré, vyvážené a zdravé stravy se liší podle potřeb každého jednotlivce (věk, pohlaví, životní styl, úroveň fyzické aktivity), kulturního kontextu, lokálně dostupných potravin a kupní síly. Základní principy zdravé výživy ale zůstávají stejné.
Během prvních dvou let života dítěte optimální výživa podporuje zdravý růst a zlepšuje kognitivní vývoj. Také snižuje riziko nadváhy nebo obezity a rozvoje NCD později v životě. Tipy na zdravé stravování pro kojence a děti jsou podobné jako pro dospělé, ale důležité jsou také následující.
Výživa matek je jedním z nejdůležitějších prvků pro zdraví matek a dětí a vyžaduje zvláštní pozornost, aby se zabránilo zakrnění a chřadnutí dětí. Zdravé těhotenství a rané dětství, základ pro přiměřený růst a pohodu dítěte, závisí na dobré mateřské péči a výživě. Podle National Nutrition Survey 2018 provedeného UNICEF jsou ukazatele výživy matek v Pákistánu špatné. Ženy v reprodukčním věku nesou trojí břemeno podvýživy, podvýživy, nadváhy/obezity a nedostatku mikroživin.
V ideálním případě by děti měly být kojeny první dva roky. Doporučuje se však také, aby kojenci byli prvních šest měsíců po narození výhradně kojeni a od šesti měsíců by měla být jejich strava doplňována různými adekvátními, bezpečnými a nutričně bohatými příkrmy. Je třeba se však vyhnout soli a cukrům.
Pákistán zažívá alarmující úroveň celosvětové podvýživy. 24 procent populace trpí podvýživou. Nejnovější odhady Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství naznačují, že 37,5 milionu lidí v Pákistánu nedostává dostatečnou výživu. Problém je komplexní a rozšířený, s nedostatky od bílkovin po jód, stejně jako s dalšími zdravotními problémy způsobenými nedostatečným příjmem těchto základních živin.
V Pákistánu je podvýživa obecně spojována s chudobou a mezi hlavní faktory, které k tomu přispívají, patří nízká spotřeba potravin a potraviny s nízkou nutriční hodnotou. Zde jsou uvedeny nejčastější a nejdůležitější nutriční nedostatky.
Nedostatek jódu je v Pákistánu hlavním problémem veřejného zdraví. Je hrozbou pro sociální a ekonomický rozvoj země. Hlavním faktorem odpovědným za nedostatek jódu je nízký příjem jódu v potravě. Pokud nejsou splněny požadavky na jód, je narušena syntéza hormonů štítné žlázy, což vede k hypotyreóze a řadě funkčních a vývojových abnormalit.
Vláda, její rozvojoví partneři, nevládní organizace a akademické a politické instituce by se měly spojit, aby dosáhly konsensu o právu na přiměřenou výživu. Dohoda o rámci politiky výživy je prvním krokem tímto směrem.
Nejškodlivějšími poruchami způsobenými nedostatkem jódu jsou nevratná mentální retardace a kretinismus. Dojde-li k nedostatku jódu v nejkritičtějším období vývoje mozku (od fetálního stadia do třetího měsíce po porodu), vede výsledná insuficience štítné žlázy k nevratným změnám funkce mozku. Národní nutriční průzkum 2018-19 zjistili, že 17,5 procenta žen v plodném věku trpí různými typy nedostatku jódu.
Nedostatek železa také vede k narušení kognitivního vývoje a špatné výkonnosti u školních dětí. Nedostatek železa je jednou z nejčastějších poruch výživy a má významný dopad na ekonomickou produktivitu.
V Pákistánu je také velmi běžná proteinová podvýživa. Nedostatek bílkovin může vést k zastavení růstu, ztrátě svalové hmoty, snížení imunity a oslabení srdce a dýchacího systému. Průzkum Světové zdravotnické organizace ukázal, že počet předškolních dětí (ve věku 0 až 5 let), které mají podváhu, je 40 procent. Tyto děti často zůstávají po celý život slabé a podvyživené.
Problém podvýživy v Pákistánu představuje pro potravinářské společnosti velkou příležitost společenské odpovědnosti firem, protože možné řešení spočívá v široké dostupnosti základních živin v levných potravinářských produktech. Potravinářské společnosti mohou využít své zdroje k vývoji nutričních potravin s nízkými nebo mírnými náklady. Při troše vynalézavosti toho lze dosáhnout s nízkými dodatečnými náklady pro podnikání a dlouhodobou investicí do produktu se zaručenými zisky.
Vláda s podporou svých rozvojových partnerů a místních nevládních organizací podnikla některé kroky k řešení výzev v oblasti výživy prostřednictvím různých iniciativ.
V současnosti neexistuje žádný rámec výživové politiky na federální nebo provinční úrovni. Existují však pokyny a strategie. Ministerstvo pro plánování, rozvoj a reformu ve spolupráci s vybranými rozvojovými partnery zahájilo v roce 2018 Pákistánskou multisektorovou nutriční strategii, která má komplexně řešit podvýživu.
Měl by existovat politický rámec zaměřený na boj proti všem formám podvýživy. Měla by zahrnovat různá vládní oddělení a ministerstva, aby navrhla a zavedla politiku výživy na národní a provinční úrovni. Vlády by se měly snažit začlenit nutriční aspekty do sektorů, jako je zdravotnictví, zemědělství, vzdělávání, sociální ochrana a další relevantní sektory.
Ve spolupráci s nevládními organizacemi a rozvojovými partnery mohou být zahájeny různé komunitní iniciativy, které poskytují nutriční vzdělávání, poradenství a podporu na místní úrovni.
Je důležité poznamenat, že účinnost těchto politik a iniciativ se může lišit a problémy, jako jsou omezené zdroje, infrastruktura a koordinace, mohou ovlivnit jejich provádění a výsledky.
Je celosvětově uznáváno, že dosažení nutriční bezpečnosti vyžaduje komplexní multisektorovou reakci prostřednictvím dobře koordinovaného úsilí různých sektorů zapojených do multisektorového plánování, sektorové implementace a monitorování s multisektorovým přístupem. To se promítá do zlepšení kvality a pokrytí nutričně specifických intervencí, maximalizace synergií pro nutričně citlivé přístupy a vytvoření prostředí umožňujícího utvářet politiku, institucionální a politické procesy ve prospěch výživy.
Vláda, rozvojoví partneři, nevládní organizace, akademické a politické instituce by se měly spojit, aby dosáhly konsensu o právu na lepší výživu. Dohoda o rámci politiky výživy je prvním krokem tímto směrem.
Autoři jsou spojeni s Institutem udržitelného rozvoje. Názory jimi vyjádřené nemusí nutně odrážet oficiální stanovisko SDPI